Je na čase se rozloučit s nice to meet you Dijon. Bylo mi velikou ctí stát se součástí této obohacující výměny ve Francii a jsem nesmírně ráda, že jsem se o tom mohla podělit s lidmi blízkými i vzdálenými.
Je čas jít, běžet dál...
Na brzkou shledanou,
Vaše Barbora.
http://barborindenik.blogspot.cz/
https://www.youtube.com/watch?v=GsPq9mzFNGY
neděle 23. srpna 2015
čtvrtek 26. září 2013
PRŮZKUM!!! Češi čtou : otázka, oznámení, exklamace?
Babí léto zavítalo do burgundského regionu a přineslo sebou vlnu oteplení a mnoho slunečních paprsků. (úvodní věta vhodná pro moderátorku počasí v televizních novinách, „pro další informace, zůstaňte s námi”).
Mimo jiné i návrat pozitivní energie a úsměvů byl zaznamenán mezi profesory a studenty Carnotova lycea. Konec dnešních zpráv!
Vrátím se k tématu. Proč je v nadpisu slovo „PRŮZKUM”? Odpověď naleznete na tomto odkazu, na webu ČT 24 :
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/243623-heureka-cesi-ctou-knihy-ale-malo-kupuji-preferuji-knihovny/
Tento článek mě vedl k publikaci nového příspěvku na blogu a také k zamyšlení nad tímto nadšeným zvoláním : „Heuréka”. Ráda bych věděla jestli lidé čtou - ne jenom Češi. Všeobecně jestli se náhodou četba knih nezařadila do kategorie vlastností, které jsou spojené jen s nostalgií, tedy se vzpomínkami, a nebo jestli četba knih stále patří do naší kultury, do kultury lidstva. Velká, těžká, možná až filozofická otázka, ale ráda si přečtu vaše názory:)
Abych tedy upřesnila tento průzkum : Čtete knihy? A co pro vás četba knih znamená?
Děkuji za odpovědi, pěkně si užívejte sbírání kaštanů a chození v parku ve spadaném, červeno-žlutém listí.
Hezký podzim!
Mimo jiné i návrat pozitivní energie a úsměvů byl zaznamenán mezi profesory a studenty Carnotova lycea. Konec dnešních zpráv!
Vrátím se k tématu. Proč je v nadpisu slovo „PRŮZKUM”? Odpověď naleznete na tomto odkazu, na webu ČT 24 :
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/243623-heureka-cesi-ctou-knihy-ale-malo-kupuji-preferuji-knihovny/
Tento článek mě vedl k publikaci nového příspěvku na blogu a také k zamyšlení nad tímto nadšeným zvoláním : „Heuréka”. Ráda bych věděla jestli lidé čtou - ne jenom Češi. Všeobecně jestli se náhodou četba knih nezařadila do kategorie vlastností, které jsou spojené jen s nostalgií, tedy se vzpomínkami, a nebo jestli četba knih stále patří do naší kultury, do kultury lidstva. Velká, těžká, možná až filozofická otázka, ale ráda si přečtu vaše názory:)
Abych tedy upřesnila tento průzkum : Čtete knihy? A co pro vás četba knih znamená?
Děkuji za odpovědi, pěkně si užívejte sbírání kaštanů a chození v parku ve spadaném, červeno-žlutém listí.
Hezký podzim!
čtvrtek 5. září 2013
Kamera / Klapka : odjezd do Dijonu po páté!
Po prázdninovém odpočinku, který utekl rychlostí světla, jsem si sbalila věci do pěti zavazadel a opět vyrazila do světa. Ano, do pěti zavazadel!!! Neuvěřitelné, leč pravdivé. Vše co potřebuji k životu v zahraničí, nebo víceméně k životu kdekoliv mimo domov se dá naskládat do pěti přenosných zavazadel.
2.září jsem nasedla do autobusu, zamávala rodině a vydala se na cestu. A po 12 hodinách jízdy jsem musela rychle přenastavit mozek na francouzštinu a připravit se na úplně jiný svět. Jiný kraj, jiný mrav. Jiný svět, jiný člověk. Žít ve dvou světech se může někomu zdát normální, nebo naopak, neuvěřitelné. Není to ani normální ani neuvěřitelné - jen je to zvláštní! Může vás to posunout dál, může vás to jako člověka roztrhat a zničit. Zvláštní je to v tom okamžiku, kdy se vám tyto dva světy spojí ve 24 hodinovém úseku, tedy v jednom dni. V tu chvíli jsem si přišla, jako nikdo. Jako hračka schovaná v koutě staré krabice, kterou najednou otevřete a nějak nevíte co s ní.
CO S NÍ? CO SE SEBOU? V první chvíli si uvědomíte, že patříte do obou světů, ale zároveň jsou tyto dva světy nespojitelné, což je vlastně paradox. Nedává to smysl, ale zároveň je v tom schovaný jeden určitý smysl, který je ukryt velmi hluboko v tomto nesmyslu:) Aby jste mi rozuměli, celé to jde popsat i mnohem jednodušeji : dva světy, které jsou daleko, ale zároveň blízko u sebe, a které spojuje jedna věc / jedna osoba. Tyto světy žijí každý sám na své straně. Když v jednom nejste, tak se tam čas nezastaví, vše pokračuje i bez vás ( v tu chvíli si vždy uvědomíte, že to vše jde vlastně i bez vás, že vaše nepřítomnost nezpůsobila celosvětovou katastrofu, ale to je jiná kapitola o životě ve dvou světech) a v tom druhém jde také vše normálně. Občas se můžou lehce prolnout, ne na dlouho a ne moc, to by nefungovalo. Ale občas se vám dějí věci, které znáte jen z jednoho světa a které se náhle objeví v tom duhém. Zvláštní, abstraktní nesmysly? A nebo určitý druh pravdy? Neznám odpověď, ale vím, že pro mne existují tyto dva světy, které, když se prolnou a nebo spojí v jeden den, tak ve mě nastává neuvěřitelný chaos všech pocitů a miliony otázek mi proudí v hlavě, na které bych potřebovala slyšet odpovědi, bohužel je nikdo nezná.
Ale vraťme se k tématu odjezdu, i když jsem od něj úplně neodběhla, jen jsem vás zamotala do sítě plné otázek, která vám může připadat jako past. Zač se vám všem velmi omlouvám!
Po příjezdu jsem šla hned do školy. Od 3.září jsem tedy oficiálně studentkou druhého ročníku „classe préparatoire” na Lycée Carnot v Dijonu na literární sekci. Zatím nemohu posoudit jaké to bude, nebo co mě čeká, měla jsem jen pár hodin a profesoři se ze začátku vždy snaží udělat dobrý dojem. A i když už mám první rok za sebou, tak je tento druhý rok velkým krokem do neznáma a možná i do úplně jiného světa, nebo... no nebudu už vás trápit s těmi světy.
Užívejte začátku babího léta, které brzy sklouzne do podzimu. A všem přeji pěkný návrat do škol!
2.září jsem nasedla do autobusu, zamávala rodině a vydala se na cestu. A po 12 hodinách jízdy jsem musela rychle přenastavit mozek na francouzštinu a připravit se na úplně jiný svět. Jiný kraj, jiný mrav. Jiný svět, jiný člověk. Žít ve dvou světech se může někomu zdát normální, nebo naopak, neuvěřitelné. Není to ani normální ani neuvěřitelné - jen je to zvláštní! Může vás to posunout dál, může vás to jako člověka roztrhat a zničit. Zvláštní je to v tom okamžiku, kdy se vám tyto dva světy spojí ve 24 hodinovém úseku, tedy v jednom dni. V tu chvíli jsem si přišla, jako nikdo. Jako hračka schovaná v koutě staré krabice, kterou najednou otevřete a nějak nevíte co s ní.
CO S NÍ? CO SE SEBOU? V první chvíli si uvědomíte, že patříte do obou světů, ale zároveň jsou tyto dva světy nespojitelné, což je vlastně paradox. Nedává to smysl, ale zároveň je v tom schovaný jeden určitý smysl, který je ukryt velmi hluboko v tomto nesmyslu:) Aby jste mi rozuměli, celé to jde popsat i mnohem jednodušeji : dva světy, které jsou daleko, ale zároveň blízko u sebe, a které spojuje jedna věc / jedna osoba. Tyto světy žijí každý sám na své straně. Když v jednom nejste, tak se tam čas nezastaví, vše pokračuje i bez vás ( v tu chvíli si vždy uvědomíte, že to vše jde vlastně i bez vás, že vaše nepřítomnost nezpůsobila celosvětovou katastrofu, ale to je jiná kapitola o životě ve dvou světech) a v tom druhém jde také vše normálně. Občas se můžou lehce prolnout, ne na dlouho a ne moc, to by nefungovalo. Ale občas se vám dějí věci, které znáte jen z jednoho světa a které se náhle objeví v tom duhém. Zvláštní, abstraktní nesmysly? A nebo určitý druh pravdy? Neznám odpověď, ale vím, že pro mne existují tyto dva světy, které, když se prolnou a nebo spojí v jeden den, tak ve mě nastává neuvěřitelný chaos všech pocitů a miliony otázek mi proudí v hlavě, na které bych potřebovala slyšet odpovědi, bohužel je nikdo nezná.
Ale vraťme se k tématu odjezdu, i když jsem od něj úplně neodběhla, jen jsem vás zamotala do sítě plné otázek, která vám může připadat jako past. Zač se vám všem velmi omlouvám!
Po příjezdu jsem šla hned do školy. Od 3.září jsem tedy oficiálně studentkou druhého ročníku „classe préparatoire” na Lycée Carnot v Dijonu na literární sekci. Zatím nemohu posoudit jaké to bude, nebo co mě čeká, měla jsem jen pár hodin a profesoři se ze začátku vždy snaží udělat dobrý dojem. A i když už mám první rok za sebou, tak je tento druhý rok velkým krokem do neznáma a možná i do úplně jiného světa, nebo... no nebudu už vás trápit s těmi světy.
Užívejte začátku babího léta, které brzy sklouzne do podzimu. A všem přeji pěkný návrat do škol!
„Četba jsou otevřené dveře do kouzelného světa.”
François Mauriac
úterý 2. dubna 2013
Čtěte básně, jezte ovoce a číhejte na Jaro!
Po dlouhém zimním mlčení přišla chvíle na jarní potěšení. Medvědi se pomalu probouzejí ze zimního spánku a po posunutí hodinových ručiček o jednu hodinu dopředu jsem zpět. S hlavou plnou neuvěřitelně plnou informací a časem, který poslední dobou dělá vše, aby se dostal do vedení - a velmi se mu to daří.
Od posledního příspěvku se odehrálo mnoho událostí. Druhé kolo aklimatizace na „prepa”, obeznámení s pěti hodinovými písemkami, večer na české ambasádě v Paříži + nejlepší palačinky v části Paříže „Le Marais”, Vánoce na sněhu v rodinném kruhu, novoroční výstup na Kleť, návrat do Dijonu s volebními průkazy na obě dvě kola, sledování prezidentské kampaně na ČT 24, odjezd na první kolo prezidentských voleb + rozhovor na Ambasádě o volbách + den v Paříži, motýlkový den pro Karla, ztráta hlasu, druhé kolo voleb v Paříži, zamyšlení se nad váhou svobody v České republice / nad budoucností / nad přijetí role svobodných a přímých voleb / znovu přečtení Ptačího sněmu od Petra Síse a přemýšlení o váze slov „Na cestě za svobodou”, dvoutýdenní chřipka, návrat na zimní prázdniny, oslava dvacátého oběhnutí kolem Slunce, návštěva dijonské divadla, březnové zimní přečkávání a ... číhání na Jaro a Velikonoce.
Poslední příspěvek je z října. A čtyři měsíce mého života se vmáčklo na 9 řádků. Čtyři ku devíti, zvláštní. Člověk by řekl, že se toho událo tolik, že se ani na chvíli nepozastavil nad tím, že mu čas plyne mezi prsty. Zvláštní? Normální? Absurdní? A neutíká takto čas skoro všem lidem na Zemi. Pořád se za něčím ženeme, ale za čím? Proč? A hlavně proč tak rychle, že často zapomínáme na pozastavení a zamyšlení? Globalizace? Rozvoj? Technika?
Mnoho otázek a žádné odpovědi. A to všechno proto aby jsme si uvědomili, že čas plyne příliš rychle. Nebo příliš pomalu? Už nechám toho filozofování, čtenáře to většinou nebaví. Rozhodně Vás nemíním dostat do nějaké post-zimní depresivní nálady. Jen bychom se měli nad tím na chvíli pozastavit a zamyslet. A třeba nám to pomůže se do budoucna lépe rozhodovat. Utopie / Sen / Realita? Poslední otázka:)
Nemusíte nad tím dumat hodiny, jen si nechte v hlavě místo na všechny tyto otázky a jednou na ně všichni nalezneme odpověď.
Jiné téma : básně a poezie (je to synonymum, ale to nevadí, jelikož obě slova plně vystihují mou situaci, jedno české, druhé kosmopolitní (s nádechem francouzštiny). Od ledna do března jsme ve francouzské literatuře probírali poezii. Začali jsme Baudelairem, přešli přes Rimbauda, Reverdyho a pár dalších a ukončili jsme kapitolu Apollinairem, Tzarou a Bretonem, tedy surrealismem. Výsledek? Naplnění dlouhých, zimních večerů listováním básnických sbírek a pitím čaje. Báječné, okouzlující a strhující. A nyní vzhůru směrem k českým básníkům a později k francouzskému divadlu. Hezké čtení, chystání se na jarní chvíle s mísou jablek na stole a s mnoha básněmi kolem sebe!
Od posledního příspěvku se odehrálo mnoho událostí. Druhé kolo aklimatizace na „prepa”, obeznámení s pěti hodinovými písemkami, večer na české ambasádě v Paříži + nejlepší palačinky v části Paříže „Le Marais”, Vánoce na sněhu v rodinném kruhu, novoroční výstup na Kleť, návrat do Dijonu s volebními průkazy na obě dvě kola, sledování prezidentské kampaně na ČT 24, odjezd na první kolo prezidentských voleb + rozhovor na Ambasádě o volbách + den v Paříži, motýlkový den pro Karla, ztráta hlasu, druhé kolo voleb v Paříži, zamyšlení se nad váhou svobody v České republice / nad budoucností / nad přijetí role svobodných a přímých voleb / znovu přečtení Ptačího sněmu od Petra Síse a přemýšlení o váze slov „Na cestě za svobodou”, dvoutýdenní chřipka, návrat na zimní prázdniny, oslava dvacátého oběhnutí kolem Slunce, návštěva dijonské divadla, březnové zimní přečkávání a ... číhání na Jaro a Velikonoce.
Poslední příspěvek je z října. A čtyři měsíce mého života se vmáčklo na 9 řádků. Čtyři ku devíti, zvláštní. Člověk by řekl, že se toho událo tolik, že se ani na chvíli nepozastavil nad tím, že mu čas plyne mezi prsty. Zvláštní? Normální? Absurdní? A neutíká takto čas skoro všem lidem na Zemi. Pořád se za něčím ženeme, ale za čím? Proč? A hlavně proč tak rychle, že často zapomínáme na pozastavení a zamyšlení? Globalizace? Rozvoj? Technika?
Mnoho otázek a žádné odpovědi. A to všechno proto aby jsme si uvědomili, že čas plyne příliš rychle. Nebo příliš pomalu? Už nechám toho filozofování, čtenáře to většinou nebaví. Rozhodně Vás nemíním dostat do nějaké post-zimní depresivní nálady. Jen bychom se měli nad tím na chvíli pozastavit a zamyslet. A třeba nám to pomůže se do budoucna lépe rozhodovat. Utopie / Sen / Realita? Poslední otázka:)
Nemusíte nad tím dumat hodiny, jen si nechte v hlavě místo na všechny tyto otázky a jednou na ně všichni nalezneme odpověď.
Jiné téma : básně a poezie (je to synonymum, ale to nevadí, jelikož obě slova plně vystihují mou situaci, jedno české, druhé kosmopolitní (s nádechem francouzštiny). Od ledna do března jsme ve francouzské literatuře probírali poezii. Začali jsme Baudelairem, přešli přes Rimbauda, Reverdyho a pár dalších a ukončili jsme kapitolu Apollinairem, Tzarou a Bretonem, tedy surrealismem. Výsledek? Naplnění dlouhých, zimních večerů listováním básnických sbírek a pitím čaje. Báječné, okouzlující a strhující. A nyní vzhůru směrem k českým básníkům a později k francouzskému divadlu. Hezké čtení, chystání se na jarní chvíle s mísou jablek na stole a s mnoha básněmi kolem sebe!
Chvíle
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.
Jan Skácel
neděle 14. října 2012
Je čas...
ŽIJI, PŘEŽÍVÁM,
NA TÉTO PLANETĚ STÁLE POBÝVÁM!
ABSENCE STALA SE PROKLETÍM,
PRO ČTENÁŘE MOŽNÁ I NAPĚTÍM,
VERŠI SE SNAŽÍM OMLUVITI VÁM,
BÁSNICKÉ STŘEVO VŠAK JAKSI POSTRÁDÁM.
(AUTOR)
Září je za námi, na léto zbyly jen vzpomínky a nevlídné počasí nás opět přišlo navštívit. A s tímto vším začal i nový studentský život, kde jinde než v Dijonu. Přesto, že studium na Lycée Carnot je pouze tříletou záležitostí, zůstala jsem věrná této budově připomínajíc Napoleonovu epochu, která holdovala lycei pro nadané a mladé vojáky, budoucí elitu národa. K tříletému studiu, jsem si přidala dvouletou přípravu na vysoké školy ve Francii. Oficiální název je Classes Préparatoires aux Grandes Ecoles, zkráceně CPGE, hanlivě jsem „prepačka”. A jak jinak než v mém oblíbeném literárním zaměření.
Vyprávění o tom jaké to je a jaké to bude, se Vám, milý čtenáři a milé čtenářky, budu snažit během letošního roku nabídnout.
Hezké čtení, prohlížení a dešifrování (s šálkem i bez šálku čaje), Vám všem z celého srdce přeje „Knihomolka”!
neděle 22. července 2012
Kam se podělo léto?
Prší, pořád - a stále - bez přestání padá déšť. Jako kdyby nahoře nad námi někdo seděl a bez přestání plakal. Copak se v létě pláče?
V létě se máme radovat z pěkného počasí a užívat slunečních paprsků... Třeba až se bude celý svět usmívat, tak přestane pršet a vyjde slunko.
Hezké léto všem, ať už prší, či svítí slunce a nebo padá sníh ( třeba začneme brzy jezdit na saních) a usmívejte se!
V létě se máme radovat z pěkného počasí a užívat slunečních paprsků... Třeba až se bude celý svět usmívat, tak přestane pršet a vyjde slunko.
Hezké léto všem, ať už prší, či svítí slunce a nebo padá sníh ( třeba začneme brzy jezdit na saních) a usmívejte se!
pondělí 11. června 2012
BAC, BAC, BAC....
Aneb maturitní mraky se pomalu, ale jistě stahují nad mou hlavou a nad Carnotem. Chystejte pláštěnky, holínky a deštníky.Brzy bude pršet!!!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)