Už máte vybráno slečno? Ano,více času prosím...děkuji

Sedím v kuchyni, popíjím čerstvou černou kávu, jejíž vůně se líně táhne celým bytem a užívám chvíle klidu a pohody... přede mnou leží Sofiin svět ve francouzštině-podle někoho je to projev bláznovství. Při všech těchto věcech a aktivitách poslouchám hudbu-zrovna hraje písnička Nice to come home od Julie Doiron.
Půlku prázdnin mám za sebou a už musím začít přemýšlet o odjezdu zpátky do Dijonu. Každé ráno si říkám, že mám ještě dost času, ale pak přijde večer a já zjišťuji jak ten čas rychle utíká... Někdy si říkám, že bych šla někam si sednout do malé kavárny, která je schovaná a zná jí málo kdo a když by ke mě přišel mladý číšník a zeptal by se mě:
-Už máte vybráno,slečno?
A já bych se zamyslela a odpověděla bych:
-Ano,více času prosím... děkuji.
Úplně vidím ty číšníkovi vyvalené oči, kterýma by na mě tázavě koukal. A zeptal by se:
-Jak více času, mám přijít za chvíli?
A já bych se usmála a řekla bych:
-Ne, jako všeobecně, aby každý měl na všechno, přesněji řečeno aby měl na život více času!
-Aha...
-Ano, přesně tak AHA! Asi toho požaduji hodně... Asi jsem se příliš nechala unést filosofií života:)