úterý 8. března 2011

Každý den v mém diáři je JEDINEČNÝ...

Nový měsíc přichází a s ním i náběh jara, které pomalu začíná vykukovat z pod té zimní přikrývky. Velmi se omlouvám za dlouhou pauzu... Nějak bych potřebovala více času! A vím, že nejsem jediná a to mě aspoň uklidňuje:)

Už mám za sebou další prázdniny, a tyto "zimní radovánky" byly zatím ze všech prázdnin úplně ty nejprázdninovatější. Příjezd domů z chladného Dijonu byl vysvobozením ze stálých nemocí, smrkání, kašlání, teplot a umírání ve škole. Jejich příchod byl velmi očekávaný a všichni se na ně moc těšili.
Před prázdninami jsme, my premiéři, museli odevzdat produkce na TPE (něco jako ročníková práce na dané téma, které se odvíjí od toho na jaké sekci jste). S Terkou jsem poslední čtvrtek před odjezdem pořád něco dodělávaly, opravovaly a dopisovaly až jsme z toho byly úplně šílené, pač jsme to v pátek MUSELY ODEVZDAT!!! Jsem ráda, že to máme za sebou, teď už mě čeká jenom obhájit tu práci před porotou, vydat český časopis, napsat si maturitu na nečisto, odehrát spektákl pro zvědavé Francouze, odjet ze třídou Paříže a když zbyde čas, tak si ještě vyzkoušet procvičit na známky ústní maturitu z francouzštiny... No jednoduše se již nemůžu dočkat toho zařizování, poletování, nespaní a kruhů pod očima. Takže až budu vypadat jako autor z dob romantismu, s rozevlátými vlasy a pohledem zahleděným někam do neurčita, tak mě nechtějte potkat a na nic se mě neptejte!!! Varování, jen tak pro jistotu:)

Přiznávám, že mi dnes to psaní nějak nejde... nejdou mi správně vybrat slova a poté z nich zformulovat věty. Ale myslím, a pevně doufám, že to je jen krátkodobý stav, který se dá vysvětlit spánkovým deficitem z autobusu. Přeci jenom jsem přijela včera ve 4 hodiny ranní.
Tak to snad bude příště lepší.

Během prázdnin, se mi pod rukou prostřídalo mnoho krásných knih, ani jsem nečekala, že toho tolik přečtu. Nebudu tu vše vypisovat, ale Tracyho tygr od W.Saroyana je favorit. Taky jsem oslavila 18 let svého života na této planetě s pugétem rudých růží a velmi sladkým dortem a pak i s Williamem Shakespearem a jeho Sonety.
A mimo jiné jsem se dozvěděla jaké to je když ve vašem životě zajde slunce, které Vás drží na živu a jednoho dne se probudíte a zjistíte, že tu není a Vy jste na světě úplně sám. Zvláštní pocit...
Člověk by v těchto situacích asi nejradši byl nějakým tím tygrem, který může utéct hodně daleko a ví, že ho nebude nikdo hledat! Slíbila jsem, že takhle psát nebudu, tak už musím přestat...
Ale kdo by, alespoň na chvíli nechtěl být zvířetem a dělat si co se mu zachce??? Já bych klidně byla černým panterem, který se prohání po Savaně a hledá to pravé co na něj někde čeká.

Včera jsem měla francouzštinu a profesorka nám řekla ať si otevřeme diáře, že si musíme hodně věcí zapsat. A pak řekla, že od této chvíle je každý den v našem diáři důležitý a ať neztrácíme čas. A měla pravdu, nikdy nevíte co se za ten den stane, nikde to nemáte napsané, a i když mám v diáři plno úkolů a testů, které jsou naplánované už hodně dopředu, kdo Vám zaručí, že to tak doopravdy bude? Co je vlastně pravda? Co znamená to DOOPRAVDY???

"Nic v životě nemusí být jen a jen takhle a ne jinak."
William Saroyan