Voltaire, Rousseau...a jiní

-Co čteš?

-Voltaira....hmmm

-Ahoj, co čteš?

-Dnes změna, encyklopedii od Diderota.

-Aha...

Dvěma slovy, jsem na literární sekci... A pomalu, ale jistě to začíná být znát. V mém pokoji se hromadí různé knihy z knihovny, a nebo na rychlo utíkám po škole do knihkupectví pro nakoupení dalších... Jestli to tak bude pokračovat, budu si muset koupit v IKEE novou knihovnu. A to je teprve září!

Mimo to, že mám hlavu plnou samých, nepochybně důležitých, francouzských filozofů, tak jsem pocítila příjemnou změnu - zalíbil se mi Dijon. Jednou jsem se tak procházela různými uličkami, mě prozatím neznámými, a najednou to tak samo od sebe přišlo. Svítilo slunce, bylo teplo a lehký vánek mi cuchal účes. Zvláštní, jak se z jedné nevinné procházky může zrodit vztah k něčemu tak velkému, jako je město...

A pár novinek ze školy na závěr, nic poetického to nebude! Všichni profesoři nás straší, že BAC -neboli maturita je za dveřmi, a že nemáme nic nechávat náhodě a blablabla..... A prý se máme už rozhodnout na jaké chceme jít vysoké školy- copak já vím??? Vždyť ještě nemám maturitu!

Asi si podám inzerát:

"ZTRACENÁ, NIC NETUŠÍCÍ DÍVKA, S HLAVOU PLNOU MYŠLENEK, HLEDÁ VHODNOU RADU DO ŽIVOTA - CO MÁ V BUDOUCNU DĚLAT?"

Léto je fuč...a vše znovu začíná

Máme tady začátek školního roku a za těch pár dní se toho stalo tolik, že nevím jestli mi bude stačit tak málo místa na srdceryvné výjevy mého srdce:)

Poslední dny, které jsem strávila balením, lepením, skládáním věcí a vymýšlením různých strategií jak nejlíp složit všechny věci, byly celkem zajímavé. Moje šílenství se nakonec projevilo druhý den balení, kdy jsem si jednu krabici podepsala dvakrát a ani jsem nevěděla co všechno už jsem si zabalila.

Ve středu jsem zalepila poslední krabici, a pomalu, ale jistě jsem se připravovala no odjezd do země daleké!Střídání nadšení a smutku bylo příliš rychlé, tak jsem si raději skočila koupit 21.století a čekala jsem na odvoz do Prahy. Pak jsme se všichni rozloučili s nejbližšími a nasedli do autobusu, poslední zamávání jako vždy zabolelo.....

Po 13hod jízdy jsme dorazili do města slávy. Dijon už na nás čekal v plné síle. Jen tak tak jsem si stihla vynosit kufry a krabice na pokoj a už jsem chvátala na rozřazování do tříd a do školy. Vyučování začalo ve 14hod angličtinou, a když jsem se podívala na svůj rozvrh tak jsem zjistila, že mám až do půl šesté-KRÁSA! Večer jsem ještě chvíli vybalovala, ale jen to nejnutnější, pak jsem zalehla a usnula jak malé kotě:) Ráno jsem vstávala na sedmou, šla na snídani a začínala jsem školu v devět. Končila jsem ve čtyři španělštinou s peruánskou profesorkou, která nám už zadala úkol na pondělí a pak jsem utíkala do města nakoupit sešity a jiné nepotřebné pomůcky do školy...

A můj rozvrh na rok 2010/2011? Každý den do šesti, kromě středy-do desíti a pátka-do čtyř a škola v sobotu:) Jako třídní profesorka má nejmilejší francouzštinářka z loňska... jak krásně zní ironie! A navíc jako bonus mraky děr v rozvrhu v době kdy nemůžu být na intru...

Uvidíme jak bude probíhat další týden:) Zatím mě čeká krásný, dlouhý víkend v mé stálé rodince s obrovským psem...