úterý 7. prosince 2010

"Vánoce, Vánoce"......NE, JEŠTĚ NÉ!

Po dlouhé pauze, zase nápad na psaní.... inspirace se o mě opřela a já se jen děsím jak to dopadne:)

Za měsíc mé neaktivity-pasivity-nečinnosti se toho stalo mnoho, tak to vezmu chronologicky, pač retrospektivně by v tom byl pěkný zmatek!

Příjezd z prázdnin, návrat do bouře úkolů a testů. O víkendu jsem se už topila v moři papírů a učebnic. Chvíle vydechnutí mě naštěstí čekala, kde jinde než v Paříži. Byli jsme pozvaní na ambasádu ku příležitosti 17. listopadu. A musím konstatovat, že Paříže není nikdy dost. Byl to úžasný víkend, při kterém čas plynul úplně jinak než v Dijonu. Jedla jsem palačinky s nutellou, chodila různými uličkami, dala jsem si Vanilla latté ve Starbucksu a kochala se předvánoční Paříží. Dokonce už byly vánoční trhy na Champs Elysées, trochu brzy (20. listopadu), ale co... Přišla jsem si jako na jiné planetě. Vracela jsem se v neděli s Barčou Z. vlakem, který jel tři hodiny a během jízdy jsme dělaly různé vylomeniny.

Návrat do Dijonu byl poněkud smutný a šedivý, jelikož nás čekal týden opakování na další týden plný "eprévů" (2 až 4 hodinové testy ze všech předmětů). A díky tomu jsme mohly, holky premiérky a terminálky zůstat o víkendu na intru a učit se na ty slavné testy. Eprévový týden byl celkem hektický a vyčerpávající. Po 15 hodinách testů jsem měla úplně vygumováno v hlavě a už jsem ani nevěděla jak se jmenuji, ale vše je úplně v pořádku, pač je to prý to nejlepší co nás mohlo potkat:) Je to ta nejlepší příprava na maturitu a tak mě ten samý týden s 15 hodinami psaní čeká ještě v březnu.

A teď už zbývají jen dva týdny, ani ne, do odjezdu domů na Vánoce. A když už zase mluvím o Vánocích, tak musím zmínit jací jsou Francouzi "kýčaři" a jak neumí vyzdobit centrum města. Když jdu večer po škole do města, tak se mi z toho chce skoro brečet. Přeci nemůžou být lidi, tak nevkusní! No jednoduše z toho přechází zrak... Zlaté české vánoční trhy, třeba na zámku s bramborovou plackou a česnečkou v chlebu....

A navíc, jak nastalo období Vánoc, tak se všichni rozhodli vylézt ze svých vyhřátých pelechů a nahrnout se do všech obchodů, aby mohli napomáhat k vytváření nekonečných front u všech kas, které v tom obchodě existují. A když si jdete koupit třeba jen pentilku, tak byste nejraději všechny ty lidi někam zavřeli a řekli jim ať si ty vánoční dárky shánějí jindy a nebo ať si napíšou Ježíškovi!

Což mi připomíná, že bych mu taky měla napsat a dát ten dopis za okno:)

pondělí 1. listopadu 2010

PARIS...JE T´AIME!!!

Prázdniny v Paříži, co víc si může člověk unaven z toho stálého učení a nespaní přát? No nebyly to sice celé prázdniny, ale tři dny. A bylo to GENIÁLNÍ!!! Tak vzhůru za dobrodružstvím :)


Ranní příchod na nádraží v 6:30 vše odstartoval, vlak měl, zdůrazňuji měl, jet v 6:50, ale jelikož si Francouzi usmysleli, že zrovna 14 dní před prázdninami i během nich budou stávkovat, tak nejezdily všechny vlaky. A kdo by to byl čekal, zrovna ten v 6:50 nejel, co naplat, jela jsem až v 8:00 a taky jsem dorazila. Nejhezčí bylo pozorovat naštvané Francouze jak poletujou po celém nádraží a hledají nějakého člověka od SNCF (francouzské ČD), který by jim mohl poradit, popřípadě ho mohli zaškrtit, umlátit, či jiným způsobem zamordovat:) Cestu do Paříže jsem strávila v zavazadlové ohrádce kam se normálně dávají kufry a sedla jsem si na svoji nesmírně těžkou krosnu. Po všech těch komplikacích s dopravou jsem vyzvedla svou kamarádku Klárku na letišti a jely jsme na hotel. Tak jsme dorazily do "3 kachen" jen dvě, odložily zavazadla, vzaly foťáky a vydaly se do víru velkoměsta. Naštěstí jsme to měly deset min. od Eiffelovky, tak jsme nemusely chodit nikam daleko.

Kdybych tu měla vypisovat vše co jsme za ty tři dny prožily tak se nikdy nedočtete ke konci, takže to vezmu ve zkratkách!

Sobota: OPÉRA- TOUR EIFFEL- ARC DE TRIOMPHE- CHAMPS ELYSEES- PALAIS DE LA DECOUVERTE- LOUVRE- BOULEVARD SAINT MICHEL- SORBONNE- obrovská bouřka, takže odjezd na hotel...
Neděle: MONTMARTRE- MOULIN ROUGE- hraní si na Marilyn Monroe na foukáku- výstup na SACRE COEUR- CIMETIERE DE MONTMARTRE- káva u Amélie z Montmartru CAFÉ DES DEUX MOULINS- PERE LACHAISE- NOTRE DAME- JARDIN DE LOUXEMBOURG- noční výstup na TOUR EIFFEL- k večeru vál lechce studený vítr což znamenalo návrat na hotel...
Pondělí: ČESKÁ AMBASÁDA- focení u EIFFELOVKY- PANTHEON- LOUVRE- HOTEL DES INVALIDES- a různé kavárničkování:)- CDG a odlet do Prahy...

Ve 23:00 končí naše cestování příjemným překvapením na letišti, které bylo plné kytek a obrovského štěstí!

To jsme si zas jednou užily světa....

A co bude dál, jaké jiné hlavní město si získá naše sympatie na tolik, aby bylo prozkoumáno nejméně 3denním pobytem? Berlín, Vídeň, Bratislava, Varšava, Londýn, Madrid, Řím a nebo Atény???

úterý 19. října 2010

ať žije la "CAMPAGNE"!

Poslední víkend před prázdninami...poslední týden přede mnou. Už se těším domů, až si odpočinu,pořádně vyspím ve SVÉ obrovitánské posteli, atd....

Tento víkend trávím u rodinky, která bydlí daleko předaleko od Dijonu v takové krásné vesničce, která je všemu shonu velkoměsta bezpečně schovaná v lesích a polích:)
Normální definice víkendu je, že se jen tak poflakujete, jíte francouzské speciality a pořád spíte... Ale já nevím proč, asi už se moc těším domů, tak jsem celý víkend něco dělala. Pomáhala v kuchyni, pekla "klafuty"(obdoba české bublaniny), v neděli jsem se celé dopoledne starala o kuchyň a o oběd, jelikož paní rodinková odjela na mši:) Taky jsem dávala pozor na oheň v kuchyňských kamnech, pač na nich záleží vytopení poměrně velké části domu a taky vaření a pečení...a vše dobře dopadlo-naštěstí. Nic jsem nespálila, nepřipekla, oheň mi nevyhasl, tak jsem z toho všeho měla radost.

No a na Carnotu, žádné velké novinky. Netopí, tak mrzneme a ještě dlouho budeme,jelikož nám řekli, že začnou topit až bude venku -5stupňů!!! Tak až delší dobu nebudu psát, tak mi už omrzly klouby z toho ťukání na klávesnici a nebo, v tom horším případě, jsem úplně celá zmrzla a je ze mě kostka ledu:)


neděle 10. října 2010

a přišel podzim...

Barevné listí padá na zem, cestou do města zakopávám o kaštany, začíná být větší tma a chladno, začíná období šál a teplých svetrů... JE TU PODZIM!!!

Mám ráda toto období, vše se zbarví do stejného tónu barev -všude kam se podíváte se zelená mění na hnědou, či tmavě oranžovou až červenou, a nebo žlutou. Krásné pokochání pro naše oči... A pak do toho vidíte všechny Francouze, kteří se v tomto ročním období, začínají halit do šedých, či černých kabátů. Jen občas na školním dvoře zahlídnete barevného člověka a víte, že je to cizinec - že je to Čech....

Ale co se týče novinek, tak jich moc není...bohužel. Conseil régional letos hodně šetří(to je ta instituce,která z části financuje náš pobyt v Dijonu, mimo jiné je to taky komplex asi pěti budov v Dijonu, který je ve dne v noci osvětlen, ale to je jen taková ukázka jejich šetření). Jinak tedy conseil, každý rok pořádá takové shledání Čechů a Poláků, administrace, a i rodinek, ke kterým chodíme o víkendech. Všichni se vymódí, udělá se pár fotek před ošetřovnou... taková už česká tradice,která se bohužel letos konat nebude. Tak se asi jen navlečeme do krásných šatů a půjdeme se jen tak vyfotit:)
Ve škole to začíná být čím dál tím víc zajímavější. A pomalu, ale jistě se mi hromadí papíry a sešity na stole se všemi různými úkoly.... něco s tím budu muset udělat! Taky už se blíží prázdniny, za dva týdny se na skok podívám domů... na dlouhý odpočinkový skok!

Už se na tebe těším PODZIME v České republice!

sobota 18. září 2010

Voltaire, Rousseau...a jiní

-Co čteš?
-Voltaira....hmmm

-Ahoj, co čteš?
-Dnes změna, encyklopedii od Diderota.
-Aha...

Dvěma slovy, jsem na literární sekci... A pomalu, ale jistě to začíná být znát. V mém pokoji se hromadí různé knihy z knihovny, a nebo na rychlo utíkám po škole do knihkupectví pro nakoupení dalších... Jestli to tak bude pokračovat, budu si muset koupit v IKEE novou knihovnu. A to je teprve září!

Mimo to, že mám hlavu plnou samých, nepochybně důležitých, francouzských filozofů, tak jsem pocítila příjemnou změnu - zalíbil se mi Dijon. Jednou jsem se tak procházela různými uličkami, mě prozatím neznámými, a najednou to tak samo od sebe přišlo. Svítilo slunce, bylo teplo a lehký vánek mi cuchal účes. Zvláštní, jak se z jedné nevinné procházky může zrodit vztah k něčemu tak velkému, jako je město...

A pár novinek ze školy na závěr, nic poetického to nebude! Všichni profesoři nás straší, že BAC -neboli maturita je za dveřmi, a že nemáme nic nechávat náhodě a blablabla..... A prý se máme už rozhodnout na jaké chceme jít vysoké školy- copak já vím??? Vždyť ještě nemám maturitu!

Asi si podám inzerát:
"ZTRACENÁ, NIC NETUŠÍCÍ DÍVKA, S HLAVOU PLNOU MYŠLENEK, HLEDÁ VHODNOU RADU DO ŽIVOTA - CO MÁ V BUDOUCNU DĚLAT?"

pátek 3. září 2010

Léto je fuč...a vše znovu začíná

Máme tady začátek školního roku a za těch pár dní se toho stalo tolik, že nevím jestli mi bude stačit tak málo místa na srdceryvné výjevy mého srdce:)

Poslední dny, které jsem strávila balením, lepením, skládáním věcí a vymýšlením různých strategií jak nejlíp složit všechny věci, byly celkem zajímavé. Moje šílenství se nakonec projevilo druhý den balení, kdy jsem si jednu krabici podepsala dvakrát a ani jsem nevěděla co všechno už jsem si zabalila.
Ve středu jsem zalepila poslední krabici, a pomalu, ale jistě jsem se připravovala no odjezd do země daleké!Střídání nadšení a smutku bylo příliš rychlé, tak jsem si raději skočila koupit 21.století a čekala jsem na odvoz do Prahy. Pak jsme se všichni rozloučili s nejbližšími a nasedli do autobusu, poslední zamávání jako vždy zabolelo.....
Po 13hod jízdy jsme dorazili do města slávy. Dijon už na nás čekal v plné síle. Jen tak tak jsem si stihla vynosit kufry a krabice na pokoj a už jsem chvátala na rozřazování do tříd a do školy. Vyučování začalo ve 14hod angličtinou, a když jsem se podívala na svůj rozvrh tak jsem zjistila, že mám až do půl šesté-KRÁSA! Večer jsem ještě chvíli vybalovala, ale jen to nejnutnější, pak jsem zalehla a usnula jak malé kotě:) Ráno jsem vstávala na sedmou, šla na snídani a začínala jsem školu v devět. Končila jsem ve čtyři španělštinou s peruánskou profesorkou, která nám už zadala úkol na pondělí a pak jsem utíkala do města nakoupit sešity a jiné nepotřebné pomůcky do školy...
A můj rozvrh na rok 2010/2011? Každý den do šesti, kromě středy-do desíti a pátka-do čtyř a škola v sobotu:) Jako třídní profesorka má nejmilejší francouzštinářka z loňska... jak krásně zní ironie! A navíc jako bonus mraky děr v rozvrhu v době kdy nemůžu být na intru...

Uvidíme jak bude probíhat další týden:) Zatím mě čeká krásný, dlouhý víkend v mé stálé rodince s obrovským psem...


pátek 30. července 2010

PRAHA & KLÁRKA


Hrozné vedro nám bylo s Klárkou souzeno na cestu autobusem J.H.-Praha. A toto slovo, VEDRO se pak stalo i heslem našeho pobytu:)
Ve čtvrtek jsme nasedly do autobusu, upekly jsme se a celý šťastný jsme dorazily na Roztyly. Pak jsme nasedly na metro a jely na Zličín-v metru nám bylo krásně, pač tam hezky foukalo. Po dlouhé cestě jsme došly domů, snědly meloun a šly spát....
Další dny nás čekalo procházení našeho krásného hlavního města Prahy-chození po památkách, ale to jen tak zlehka. Měly jsme sice foťák na krku, ale měly jsme hodně daleko do japonských turistů, pač nám oběma je to dost nepříjemné:)

Naše dny probíhaly asi takto: jízda metrem-průchod centrem-rozhodování se kam jít-kolem druhé se vrátit na oběd domů-znova cesta do centra-památky-KAVÁRNA-potulování se neznámým
i uličkami, atd....
Dvěma slovy: UŽÍVÁNÍ LÉTA!



...když mám zavřené oči, tak stále bloudím Prahou, líně se směji a bolí mě nohy z toho dlouhého chození křížem krážem...

DĚKUJI TI KOPRETINO:)



neděle 11. července 2010

černobílý pohled na svět....léto trochu jinak

Léto začalo a je na čase abych oprášila klávesnici, přidala nějaký nový příspěvek a napsala pár novinek ....tak jdeme na to! Držte si letní klobouky, možná to bude trochu náročné:)

Vím, že je to již nějaký ten pátek, ale před třemi týdny jsem dorazila do Čech. S obrovským kufrem, ještě větší krosnou a miliony příručních zavazadel-ano, prostě a jednoduše jsem zjistila, že ve svých 17 letech si neumím ani zabalit! Ale pak jsem se na to podívala z jiného úhlu pohledu a zjistila jsem,že si člověk může zabalit skoro CELÝ ŽIVOT do dvou zavazadel a něco k tomu a odjet, zní to děsivě...ale pak jsem nasedla do autobusu a uvědomila jsem si, že už mám rok za sebou. Rok ve Francii, rok v Dijonu, rok na Carnotu. A byl to rok, který přinesl samé nové zážitky, všechno se změnilo i já jsem se změnila. A jsem za všechno moc ráda! Tak už se netrpělivě těším na další dva roky, které strávím na literární sekci ze speciálním předmětem matikou (Francouzi tomu bůhvíproč říkají speciální předmět, ale u nás by se to dalo nazvat jako jeden z dalších povinně volitelných předmětů).
Tak a teď dost o Francii a o škole....a začneme tu zajímavější část. LÉTO!!!!!!!!!
Zatím je teprve začátek, ale pár věcí se přeci jen přihodilo....Například jsem se rozhodla, že změním barvu svého pokoje a pár věcí v něm. Takže už není žlutý, ale bílý s černobílými fotkami na jedné stěně, a na další stěně budou napsána všechna hlavní města evropských států-až budu mít čas.
Zítra odjíždím užívat léta do našeho hlavního města, a možná potom o tom i napíšu:)
...tento způsob léta zdá se mi poněkud moc šťastným a černobílým...


úterý 25. května 2010

NÁDECH LÉTA...


...Dijon-Lyon-Avignon-Marseille-Antibes....
Plán naší trasy vlakem, 12.května v pět ráno jsme vyrazili z Carnotu a psychicky jsme se připravovali na celý den strávený cestováním ve vlacích, či nakonec v jiných dopravních prostředcích.
Po 7 hodinách různého cestování(chyběla nám už jen cesta lítajícím talířem na seznamu),jsme konečně dorazili do Antibes...hladoví, unavení, neznajíc cestu k našemu ubytování, ale byli jsme u moře a jižní vítr nám všem cuchal vlasy-krása:)Jih Francie, jiný vzduch, jiní lidé, moře, nádech léta...tento způsob léta se mi zdá poněkud šťastný:)...
Když už jsme konečně dorazili k našemu ubytování,byli jsme všichni uneseni. Bydleli jsme úplně na kraji města na posledním výběžku, ve vilové čtvrti všech různých milionářů. Měly jsme pokoj s balkónem a výhledem na moře (na pokoji jsme byly Terka, Simča, Terka a já).
První co jsem ráno udělala... slezla jsem z palandy, otevřela okenice, vyběhla na balkón a viděla východ slunce nad třpytícím se mořem. A tak začala naše 5 denní "voyage,voyage"...
Ranní pohled na moře, sprcha, dobrá snídaně, hodinová chůze do města po pobřeží a pak různě...objevování zákoutí města Antibes. Procházení se po trzích, chození po obchodech, nakukování do pekáren či jiných stánků s jídlem:).Trocha památek, muzeí, dokonce i koupání v moři (na mě bylo poněkud moc studené-nebyla totiž ještě sezóna!) A nejlepší byly naše polední pikniky, kdy se nás tak šest lidí složilo na oběd a nakoupili jsme si bagety, šunky, sýry, nějaké ovoce či zeleninu, jako dezert sušenky, jednou jsme měli i zmrzlinu:) Jedním slovem-pohoda! Někteří lítali po památkách, a někteří si užívali klidu, slunce, jihu obecně...A večer jsme jedli dost podobně, až na to, že jsme piknikovali na útesu v blízkosti moře, takže to byla větší sranda:)
...To jsme si zase jednou užili světa...

-Máte tu volno?
...s tíhou pootevřu oči a posadím se...
-Samozřejmě,posaďte se.
...ach jo, už se asi nevyspím...
-Nevíte za jak dlouho budeme v Dijonu?
...slyšela jsem dobře...
-Prosím?
-No, nevíte za jak dlouho dorazíme do Dijonu, kdy tam tento vlak dojede?

...tvrdé probuzení do reality...

pondělí 10. května 2010

...ONLY LYON...

Další pořádný víkend před námi-volná sobota-a pár lidí a já jsme se rozhodli, že si zajedeme na skok do Lyonu...města dvou řek a miliónů mostů:)

Ráno, brzy ráno, něco kolem šesté jsme vyrazili-celkem nás bylo šest-ze školy pryč na vlak.Všichni s plnými batohy dobré nálady a rozespalými výrazy směr Lyon.
Po nalezení našeho bydlení, které se nacházelo vedle Univerzity bratrů Lumierů (myšlenka o možnosti studia v budoucnosti,proč ne:)) jsme posnídali na buržoazním náměstím kávu, čokoládu a croissanty-někteří členové výpravy měli k snídani hot dog-jak poetické a typicky francouzské!
Po dvou dnech jsme přešli cca 250 mostů tam a zpět a prošli Lyon křížem krážem.....Narazili na spoustu zajímavých památek, trhů, lidí, akcí, obchodů...prostě Lyon:)

Večer jsem seděla u řeky, koukala na vodu a na lodě a vedle mě už chyběl jen Saturnin aby mi oznámil: "Je jedenáct pane, o půlnoci bude vaše kajuta opět volná...."
Na závěr-všem doporučuji si udělat malý výlet do Lyonu a třeba narazíte i na toho Saturnina, který Vám při té příležitosti otevře víno a polkne přitom zátku:)

sobota 1. května 2010

prkna co znamenají svět

Tento týden byl poněkud hektický...málo spánku, škola, zkoušky na náš slavný "spektákl", znovu málo spánku, totální vyčerpání a možná i tajná přání probudit se na jiné planetě, v jiné galaxii, atd...

Do pondělí jsme měli zkoušky vždycky do devíti do večera, v úterý nastala změna a byly do desíti, ve středu také a pomalu,ale jistě jsme se připravovali na čtvrtek..."velký čtvrtek"...po úterní skoro-generálce, to byla noční můra všech účinkujících. V úterý jsme měli skoro generálku v chapelle, což je místo-prostor-sál, kde jsme ve čtvrtek 29.4. hráli. Měli jsme si poprvé přinést všechny rekvizity a sjet celý spektákl v kuse, se vším všudy. Jak to dopadlo? Katastrofálně...vážně, hůř to snad ani dopadnout nemohlo. Zmatek byl úplně všude, na pódiu, v rekvizitách, v textech...
Ve středu jsem si zahrála na"holky v akci". Kája-z terminálu, Bára, Lidka, Barča-z premiéru, Hanka a já-sekundy, jsme zabraly kuchyň v jedné restauraci, která patří jedné rodině a pekly jsme samé dobroty na spektákl a do toho dělaly i jiné blbosti...(kynuté koláče, hraběnčiny řezy, karamelová buchta, perník, povidlové buchty, a já už ani nevím co všechno tam bylo). A ve čtvrtek se to všechno seběhlo...a dopadlo to dobře, velmi dobře:)
Je 1.května a druhý víkend na mě netrpělivě čeká...prší.
...A déšť pomalu smývá všechny moje myšlenky...

pátek 23. dubna 2010

probuzení do nového měsíce

"nestíhám, nestačím, nestihnu to nestačím...promiňte vážení mám veliké zpoždění..."

Už je tu skoro konec dubna a za poslední měsíc se toho seběhlo trochu moc...kompletní ztracení ve vesmíru-dost široký pojem,který zahrnuje úplně vše(od práce do školy,přes různé nemoci,zkoušky na "spektákl",nic nedělání,nestíhání,atd...,odjezd domů na prázdniny(krásných 14 dní prožitých doma),návrat do Dijonu-zpět k realitě či k virtuálnímu světu?
2.dubna jsem popadla svůj velký červený kufr,naházela do něj všechny věci,po půlnoci nasedla do autobusu a s čistou hlavou odfrčela domů-ano konečně domů!!!Když jsem dorazila domů,tak jsem zjistila,že na mě čeká pořád ten stejný byt,ten stejný pokoj,ta stejná postel....krásný pocit.Člověk vždy musí chvíli cestovat aby přišel a našel ten svůj domov!A hlavně tohle byly moje poslední prázdniny,pak už mě čekají jen letní...7 měsíců už je za mnou a co bude dál?
Návrat byl,jako vždy typicky francouzský...po několika hodinové cestě autobusem hned do školy!Přivítání?2 hod. test z francouzštiny,proč ne?A škola do šesti:)
....všude samá francouzština,všude samý Francouz...
Do konce školního roku zbývají 2 měsíce-dva týdny v dubnu,květen,dva týdny v červnu...a jaké jsou plány?Koncem dubna české představení pro Francouze,voyage do Lyonu,voyage do Antibes,užívání jara a léta,klidu a pohody,slunce a "čtení,psaní,počítání"...

úterý 23. března 2010

jaro je tu:)

Jaro přišlo a radost s ním.Všechny starosti a špatnosti se schovali a odešli někam hrozně daleko,stejně tak jako zima a mráz!Minulý týden bych chtěla mít až do konce svého života...bylo hezky,stále nám něco odpadalo a užívala jsem si volna,chodila fotit a procházet se do francouzských kaváren.O víkendu jsem se za poslouchala do jazzové hudby a začetla do nové knížky(Afterdark).A pak přišlo pondělí,bylo to jako takový nepovedený vtip...po tom volnu má zase začít škola?
Ale naštěstí vše dobře dopadlo:)Místo do šesti jsem měla hlavu v učebnicích jenom do půl páté.Pak jsem se rozhodla,že se půjdu na chvíli projít.Co jiného dělat když svítí sluníčko,fouká příjemný teplý vítr,na nose máte sluneční brýle a po překročení školního prahu se cítíte jako úplně nová bytost.Moje cesta Dijonem skončila v blízké kavárně u školy kde jsem si s radostí sedla,dala jahodové diabolo,poslouchala hudbu a nakonec jsem psala i dopisy.Zvláštní pocit mě pojal,když jsem si uvědomila,že sedím ve francouzské kavárně,poslouchám anglickou hudbu a zároveň píšu česky dopisy...Člověk tak chodí různě po světě a pak se mu naskytne příležitost,kterou využije a díky,které zažije věci,na které jen tak nezapomíná...
Jó a taky jsem byla pokřtít své nové brusle,které jsem dostala k narozeninám.Pozitivní stránka věci,nikomu jsem neublížila a jsem celá...Trochu na hlavu chodit na zimák na jaře,ale proč ne?

pondělí 15. března 2010

a kde je sluníčko?

Pondělí mám za sebou...proč ne,ale radši bych tuto větu vůbec nepsala(měla jsem hodinu až od dvou a pak až od půl páté).Dopoledne jsem byla na kávě,která byla fajn:)Jaká radost pozorovat po ránu napůl chaotické Francouze,kteří si to kompenzují klidným posezením u kávy či čokolády a vůbec nic je nerozhází...dopolední Francouzi mají své kouzlo a šarm!A po velmi mrazivém týdnu-ve čtvrtek dokonce i sněžilo-se tady vše začíná pomalu probouzet.... a začíná JARO.Už taky bylo na čase,vždyť začíná druhá půlka března.Tak už se těším na období sukní,barevných punčoch,šatů,klobouků,kvetoucích parků,atd....doufejme,že to nebude dlouho trvat.
Když jsem se dnes ještě stihla zastavit na jedno jahodové Diabolo do "jeananu" tak kolem mě prošel klouček s maminkou,který byl celý nadšený z toho,že je hezky a zrovna chvíli svítí sluníčko,ale pak se na chvíli zatáhlo a on celý nešťastný říká:

-Mami,a kam šlo sluníčko?

Tak jsem se tak zaklonila na židli,koukla jsem se nahoru a netrpělivě jsem čekala kdy se ta obrovská,žlutá,hřejivá věc zase rozhodne vrátit mezi nás...

neděle 7. března 2010

...v objetí jisker a s hlavou v knížkách...

Další víkend za mnou,ale ne jen tak ledajaký...přešla jsem práh venkovského domku a snad poprvé od svého příjezdu do Dijonu jsem se ocitla v opravdovém snu.
Vešla jsem do domku postaveného z kamene a ze dřeva kde první místností je kuchyň,která vás okouzlí a nepustí dál...naproti vám okno s výhledem do krajiny a všude dřevěné skřínky a na stropě proutěné košíky a uprostřed stůl,který si tam jen tak líně stojí se 4 židlemi.Pak projdete malou chodbou,která je z obou stran prosklená do obýváku,kde jsem si přišla jako malé dítě,když ho přivedete poprvé do školky!WOW...obrovský krb,ve kterém plál přívětivý oheň a všude kolem sošky z různých koutů světa-jako v muzeu.A všechno mělo tak úžasnou atmosféru,že jsem se nezmohla vůbec na nic!Na konci obýváku vedly jedny schody nahoru a pak jedny schody dolů...šla jsem dolů.Do černo,černé tmy....Ne,nebyl to sklep:)Dole jsou dva pokoje,a koupelna. Schody nahoru evidentně vedly k obydlí majitelům.Byl mi přidělen pokoj,který mě okouzlil svoji velkou postelí,která byla zastrčená v obrovské knihovně.Sedla jsem si na kraj postele a koukala jsem na knihy,na mraky knih na shromážděných na poměrně malém místě,ale něco tak úžasného jsem nikdy neviděla!V tom pokoji byl i krb,ale bohužel se v něm netopilo,ale zároveň to bylo i dobře,pač pak bych z toho pokoje asi už nikdy nevyšla a chtěla bych v něm zůstat na věky věků!!!V noci jsem usínala s tak krásným klidem,že jsem si přišla jako v pohádce...a zdál se mi překrásný sen,tak doufejme,že se jednoho dne splní!
Bohužel všechno krásné musí jednou skončit...ale nikdy jsem nebyla po víkendu takto odpočinutá-bylo to skvělé.Už dlouho jsem nepotkala tak charizmatický dům s tolika příběhy a to samé platí i o majitelích,byli úžasní!Kéž tak zase sedět u krbu s horkou čokoládou,knížkou a kočkou vedle sebe!

pondělí 1. března 2010

ráno je světlo a ve vzduchu jaro

Ráno se vzbudím,mám zmrzlé nohy,ale venku zpívají ptáci a začíná být vidět.A to se vám to potom hned lépe vstává...Je první březen a o hodině dějepisu jsem listovala diářem Moleskine a zjistila jsem,že do konce školního roku zbývají 4 měsíce!Dnešní probuzení,slunce a tato informace udělala z toho dne krásný start do nového měsíce...o to hezčí pohled na svět byl když jsem v 10:00 zjistila,že mám až do dvou volno!Nemám slov,krásně toť den strávený v kavárně s výbornou čokoládou a sluncem v obličeji...

pátek 26. února 2010

oslava a starý Londýn k tomu

Chtělo by to změnu v psaní mých příspěvků,tak uvidíme jak se mi to podaří...budu se snažit aby to nepůsobilo tak filosoficky:)
Starý Londýn a jeho taje jsem objevila včera večer.Byla jsem na Sherlockovi Holmesovi se svojí kamarádkou kině a přejedla jsem se tam oříškovou čokoládou.I když francouzský dabing není nejideálnější k filmům,tak se mi to líbilo.Asi nejvíc mě zaujalo prostředí starého Londýna,které vás vtáhne do děje hned od začátku a pustí až když skončí titulky.Objevuje se tam i jedna irská píseň,která mi zní v hlavě od té doby co jsem jí slyšela.
A když jsem se nad tím vším zamyslela tak jsem si uvědomila jak byli lidé za doby,kdy se stavěl Tower Bridge,šťastní dá-li se to takto nazvat.

Malý dodatek na závěr.Dnes,dnes,dnes...mám narozeniny.


úterý 16. února 2010

Už máte vybráno slečno? Ano,více času prosím...děkuji

Sedím v kuchyni, popíjím čerstvou černou kávu, jejíž vůně se líně táhne celým bytem a užívám chvíle klidu a pohody... přede mnou leží Sofiin svět ve francouzštině-podle někoho je to projev bláznovství. Při všech těchto věcech a aktivitách poslouchám hudbu-zrovna hraje písnička Nice to come home od Julie Doiron.
Půlku prázdnin mám za sebou a už musím začít přemýšlet o odjezdu zpátky do Dijonu. Každé ráno si říkám, že mám ještě dost času, ale pak přijde večer a já zjišťuji jak ten čas rychle utíká... Někdy si říkám, že bych šla někam si sednout do malé kavárny, která je schovaná a zná jí málo kdo a když by ke mě přišel mladý číšník a zeptal by se mě:
-Už máte vybráno,slečno?
A já bych se zamyslela a odpověděla bych:
-Ano,více času prosím... děkuji.
Úplně vidím ty číšníkovi vyvalené oči, kterýma by na mě tázavě koukal. A zeptal by se:
-Jak více času, mám přijít za chvíli?
A já bych se usmála a řekla bych:
-Ne, jako všeobecně, aby každý měl na všechno, přesněji řečeno aby měl na život více času!
-Aha...
-Ano, přesně tak AHA! Asi toho požaduji hodně... Asi jsem se příliš nechala unést filosofií života:)

úterý 9. února 2010

Carnot a...tři tečky


Když jsem napsala, že by tento blog měl být o Carnotu, tak bych o něm mohla napsat pár informací... Carnot, místo, které je jakoby na jiné planetě. Tak trochu v takové bublině, ve které přebývám s myšlenkou, že se všude kolem zastavil čas. Škola jejíž historie sahá do daleké minulosti. Její pravý název: Lycée Carnot à Dijon. Obrovský komplex, který se skládá z několika budov (zahrnuje i internát, takže bydlíme přímo ve škole-což má své výhody i nevýhody) a 3 dvorů. Nachází se v samém centru Dijonu a po čase jsem zjistila, že můžu s klidem u srdce prohlásit, že:"Všechny cesty vedou na Carnot". Ať jdete kamkoliv, vždy se vrátíte ke Carnotu.

A co Dijon? Hlavní město Burgundského kraje ve Francii, které je skrz na skrz nasáklé historií a příhodami. Známé hlavně kvůli dijonské hořčici a burgundskému vínu. Místo s mnoha památkami, obchody, parky a velkým "jezerem" na okraji (kde můžete třeba v zimě krmit kachny a labutě ztvrdlými bagetami z jídelny). Jak na mě působí? Jako město, které vás chytí a už nepustí-v dobrém slova smyslu. Město kde při každé procházce objevíte něco nového! Buď obchod, nebo památku a nebo jednoduše park či něco jiného... Takové všední věci, ale lidem vždy udělají radost. Zvlášť když je zataženo, prší či sněží a vám přijde, že je Dijon to nejhorší co vás mohlo potkat.

Když si to po sobě čtu, tak se mi zdá, že si musíte myslet: bože kdo to píše??? Nenechte se zmást, já mám Dijon ráda, i když ho teprve jen objevuji a snažím se tomu všemu přijít na kloub. ivotu tady, škole, jinému stylu výuky, atd-etc... A myslím, že můj názor hodně ovlivňuje ten fakt, že jsem v Dijonu teprve od září a znám na něj pohled jen skrze zimní měsíce. Ale tak za rok, či dva-jaký bude můj názor? Ráda bych odpověděla, ale sama nevím jak. Na odpověď si budeme muset všichni ještě chvíli počkat.

pondělí 8. února 2010

co je to domov?

V sobotu ve dvě hodiny ráno jsem velice unavena překročila práh našeho bytu a pocítila jsem nepopsatelnou úlevu. Hned jsem lehla do postele a nechala jsem se omámit atmosférou mého opuštěného pokoje! Když jsem otevřela dveře, vypadal tak prázdně, až mi z toho bylo lehce smutno. A kdyby zmizelo z něho všechno, všechny obrazy, všechen nábytek, byl by to pořád můj pokoj?Nevím... Těžko říct. Asi jo, protože pokoj je ten prostor kde se cítíte jako v místnosti, která je pro vás ochrannou před světem. Je to místo kde vám pracuje fantazie na plné obrátky a nikdo vás tam neruší. Je to takový váš malý svět v tom velkým reálným světě.

Ráno jsem otevřela oči a v hlavě mi vyskočila myšlenka: tak to nebyl jen sen,vážně jsem ve své posteli! A to byl ten nejkrásnější pocit-jsem doma! Celých dlouhých 14 dní se budu probouzet a když ráno otevřu oči spatřím hranatý lustr s balónky z nějaké dávné oslavy.Vzpomínky, zas a znovu ten stejný kolotoč, stačí jen jeden pohled na cokoliv a už se k tomu váže jakákoliv příhoda, buď smutná a nebo veselá, ale ať je jaká je, tak je krásná. No prostě je krásné být doma, co dodat?

neděle 7. února 2010

a co ten ostrov?

On to ve skutečnosti není ostrov... no ono vlastně záleží jak se na to podíváte. Pod ostrovem si každý představí: léto, dovolenou, moře, atd. Já v tom vidím cestování, přemisťování, prostě pohybování. A toto slovo mě od září provází, a ještě nějakou dobu bude.
Loni v dubnu mi totiž přišel e-mail, který obsahoval převážně dobrou a částečně špatnou zprávu: Vážená studentko,sděluji Vám s potěšením, že po rozhodnutí česko-francouzské komise jste na základě dnešního pohovoru byla vybrána ke studiu na Lycée Carnot v Dijonu.
Co následovalo? 5 až 10 minutové zírání někam do pryč a rychlé přemítání myšlenek v mé hlavě. Pak přišlo gratulování ze stran rodičů a sourozenců, telefonáty od příbuzných a známých, avšak já jsem to vnímala lehce z dálky. Byla jsem tak trochu mimo realitu! Wow,oni mě vybrali-tato věta mi celkem často naskakovala v hlavě. Proč? Proč já? Asi proto!
Tak snad abych to shrnula, přijali mě do Dijonu a to na 3 roky a domů budu jezdit na prázdniny. Jak to zvládnu? To se uvidí...

blog...módní trend

Asi jo,založit si blog je v dnešní době módní trend. Tak proč ho nemít? Jednou jsem si řekla, že si blog nikdy nezaložím, ale nějak jsem se neubránila a propadla jsem tomu. A o čem bude? O životě na vzdáleném ostrově... a o jiných různých věcech.