Kamera / Klapka : odjezd do Dijonu po páté!

Po prázdninovém odpočinku, který utekl rychlostí světla, jsem si sbalila věci do pěti zavazadel a opět vyrazila do světa. Ano, do pěti zavazadel!!! Neuvěřitelné, leč pravdivé. Vše co potřebuji k životu v zahraničí, nebo víceméně k životu kdekoliv mimo domov se dá naskládat do pěti přenosných zavazadel.

2.září jsem nasedla do autobusu, zamávala rodině a vydala se na cestu. A po 12 hodinách jízdy jsem musela rychle přenastavit mozek na francouzštinu a připravit se na úplně jiný svět. Jiný kraj, jiný mrav. Jiný svět, jiný člověk. Žít ve dvou světech se může někomu zdát normální, nebo naopak, neuvěřitelné. Není to ani normální ani neuvěřitelné - jen je to zvláštní! Může vás to posunout dál, může vás to jako člověka roztrhat a zničit. Zvláštní je to v tom okamžiku, kdy se vám tyto dva světy spojí ve 24 hodinovém úseku, tedy v jednom dni. V tu chvíli jsem si přišla, jako nikdo. Jako hračka schovaná v koutě staré krabice, kterou najednou otevřete a nějak nevíte co s ní.
CO S NÍ? CO SE SEBOU? V první chvíli si uvědomíte, že patříte do obou světů, ale zároveň jsou tyto dva světy nespojitelné, což je vlastně paradox. Nedává to smysl, ale zároveň je v tom schovaný jeden určitý smysl, který je ukryt velmi hluboko v tomto nesmyslu:) Aby jste mi rozuměli, celé to jde popsat i mnohem jednodušeji : dva světy, které jsou daleko, ale zároveň blízko u sebe, a které spojuje jedna věc / jedna osoba. Tyto světy žijí každý sám na své straně. Když v jednom nejste, tak se tam čas nezastaví, vše pokračuje i bez vás ( v tu chvíli si vždy uvědomíte, že to vše jde vlastně i bez vás, že vaše nepřítomnost nezpůsobila celosvětovou katastrofu, ale to je jiná kapitola o životě ve dvou světech) a v tom druhém jde také vše normálně. Občas se můžou lehce prolnout, ne na dlouho a ne moc, to by nefungovalo. Ale občas se vám dějí věci, které znáte jen z jednoho světa a které se náhle objeví v tom duhém. Zvláštní, abstraktní nesmysly? A nebo určitý druh pravdy? Neznám odpověď, ale vím, že pro mne existují tyto dva světy, které, když se prolnou a nebo spojí v jeden den, tak ve mě nastává neuvěřitelný chaos všech pocitů a miliony otázek mi proudí v hlavě, na které bych potřebovala slyšet odpovědi, bohužel je nikdo nezná.

Ale vraťme se k tématu odjezdu, i když jsem od něj úplně neodběhla, jen jsem vás zamotala do sítě plné otázek, která vám může připadat jako past. Zač se vám všem velmi omlouvám!
Po příjezdu jsem šla hned do školy. Od 3.září jsem tedy oficiálně studentkou druhého ročníku „classe préparatoire” na Lycée Carnot v Dijonu na literární sekci. Zatím nemohu posoudit jaké to bude, nebo co mě čeká, měla jsem jen pár hodin a profesoři se ze začátku vždy snaží udělat dobrý dojem. A i když už mám první rok za sebou, tak je tento druhý rok velkým krokem do neznáma a možná i do úplně jiného světa, nebo... no nebudu už vás trápit s těmi světy.

Užívejte začátku babího léta, které brzy sklouzne do podzimu. A všem přeji pěkný návrat do škol!

                            „Četba jsou otevřené dveře do kouzelného světa.”

                                                                                    François Mauriac