Máme tady začátek školního roku a za těch pár dní se toho stalo tolik, že nevím jestli mi bude stačit tak málo místa na srdceryvné výjevy mého srdce:)Poslední dny, které jsem strávila balením, lepením, skládáním věcí a vymýšlením různých strategií jak nejlíp složit všechny věci, byly celkem zajímavé. Moje šílenství se nakonec projevilo druhý den balení, kdy jsem si jednu krabici podepsala dvakrát a ani jsem nevěděla co všechno už jsem si zabalila.
Ve středu jsem zalepila poslední krabici, a pomalu, ale jistě jsem se připravovala no odjezd do země daleké!Střídání nadšení a smutku bylo příliš rychlé, tak jsem si raději skočila koupit 21.století a čekala jsem na odvoz do Prahy. Pak jsme se všichni rozloučili s nejbližšími a nasedli do autobusu, poslední zamávání jako vždy zabolelo.....
Po 13hod jízdy jsme dorazili do města slávy. Dijon už na nás čekal v plné síle. Jen tak tak jsem si stihla vynosit kufry a krabice na pokoj a už jsem chvátala na rozřazování do tříd a do školy. Vyučování začalo ve 14hod angličtinou, a když jsem se podívala na svůj rozvrh tak jsem zjistila, že mám až do půl šesté-KRÁSA! Večer jsem ještě chvíli vybalovala, ale jen to nejnutnější, pak jsem zalehla a usnula jak malé kotě:) Ráno jsem vstávala na sedmou, šla na snídani a začínala jsem školu v devět. Končila jsem ve čtyři španělštinou s peruánskou profesorkou, která nám už zadala úkol na pondělí a pak jsem utíkala do města nakoupit sešity a jiné nepotřebné pomůcky do školy...
A můj rozvrh na rok 2010/2011? Každý den do šesti, kromě středy-do desíti a pátka-do čtyř a škola v sobotu:) Jako třídní profesorka má nejmilejší francouzštinářka z loňska... jak krásně zní ironie! A navíc jako bonus mraky děr v rozvrhu v době kdy nemůžu být na intru...
Uvidíme jak bude probíhat další týden:) Zatím mě čeká krásný, dlouhý víkend v mé stálé rodince s obrovským psem...
Žádné komentáře:
Okomentovat