V sobotu ve dvě hodiny ráno jsem velice unavena překročila práh našeho bytu a pocítila jsem nepopsatelnou úlevu. Hned jsem lehla do postele a nechala jsem se omámit atmosférou mého opuštěného pokoje! Když jsem otevřela dveře, vypadal tak prázdně, až mi z toho bylo lehce smutno. A kdyby zmizelo z něho všechno, všechny obrazy, všechen nábytek, byl by to pořád můj pokoj?Nevím... Těžko říct. Asi jo, protože pokoj je ten prostor kde se cítíte jako v místnosti, která je pro vás ochrannou před světem. Je to místo kde vám pracuje fantazie na plné obrátky a nikdo vás tam neruší. Je to takový váš malý svět v tom velkým reálným světě.
Ráno jsem otevřela oči a v hlavě mi vyskočila myšlenka: tak to nebyl jen sen,vážně jsem ve své posteli! A to byl ten nejkrásnější pocit-jsem doma! Celých dlouhých 14 dní se 
budu probouzet a když ráno otevřu oči spatřím hranatý lustr s balónky z nějaké dávné oslavy.Vzpomínky, zas a znovu ten stejný kolotoč, stačí jen jeden pohled na cokoliv a už se k tomu váže jakákoliv příhoda, buď smutná a nebo veselá, ale ať je jaká je, tak je krásná. No prostě je krásné být doma, co dodat?
budu probouzet a když ráno otevřu oči spatřím hranatý lustr s balónky z nějaké dávné oslavy.Vzpomínky, zas a znovu ten stejný kolotoč, stačí jen jeden pohled na cokoliv a už se k tomu váže jakákoliv příhoda, buď smutná a nebo veselá, ale ať je jaká je, tak je krásná. No prostě je krásné být doma, co dodat?
Žádné komentáře:
Okomentovat